Dokončení povídání o HB cukru v evropských zemích.
Před dvaceti lety by tento článek pojednával jen o dvou státech – Sovětském svazu a Jugoslávii. Mapa Evropy se však od té doby změnila, vnikly nástupnické státy se spoustou zajímavých cukrů, ale neuškodí, když se podíváme i na ty, jež jim předcházely.
Sovětský svaz: Bývalý SSSR byl proslulý svými balenými 15g kostkami. Je to pochopitelné, protože k popíjení čaje v ruském pojetí se kostkový málorozpustný cukr hodí nejlépe. HB kostky byly zpravidla určeny na cesty – do vlaku či do letadla, ale třeba i na lov a podobně. Není velká naděje, že by se v bývalém SSSR ještě daly sehnat (zatím to marně zkouším), protože hospodářské a sociální problémy hlavně po rozpadu SSSR jejich zachování moc nepřály a cukříky byly dosti často zkonzumovány. Zachovaly se však ve sbírkách zahraničních sběratelů včetně našich, i když bohužel občas jen prázdné obaly. Sáčky v bývalém SSSR možná také existovaly, ale ukázat si můžeme jen několik cukříků Aeroflotu. Díky centralizovanému řízení hospodářství vyráběly HB cukry se stejným designem závody v různých svazových republikách, čímž vzniklo mnoho variant. Existují však i zajímavé čistě ruské, ukrajinské a kazašské náměty včetně sérií.
A nyní přejdeme k nástupnickým státům.
Litva: Cukr se litevsky řekne „CUKRUS“. Litevské cukříky k nám dosud příliš nepronikly (díky litevské sběratelce se však objevily na burze v Trenčíně, kde byly hned rozebrány), i když tato země vstoupila do EU spolu s námi a cestování do Litvy (litevsky Lietuva, anglicky Lithuania) by nemělo být složité. Litevské cukříky (zatím známe sáčky a tyčky) jsou pěkně provedené a každý sběratel je určitě uvítá.
Lotyšsko: O Lotyšsku se dá říct skoro to samé, jako i Litvě. Je však třeba dávat pozor při určování cukříků z těchto dvou zemí. Lotyšky se cukr řekne „CUKURS“ a navíc sám lotyšský název země „Latvija“ vysloveně svádí k zařazení lotyšských cukříků do Litvy. Existují pěkné sáčky i tyčky. Poněkud netradičně jsou baleny cukry firmy SIA – vypadají jako sáčky, ale svařovány jsou jako tyčky a oddělují se na delší straně, která je tak mírně zoubkovaná.
Estonsko: Tuto maličkou zemi zatím naši turisté příliš nenavštěvují a estonské cukříky jsou v našich sbírkách spíš raritou. Jako ukázka nechť poslouží tyto dvě tyčky. Cukr se estonsky řekne SUHKUR.
Moldova (Moldávie): Tato země zatím řeší závažnější problémy než HB cukr. V naší sbírce máme jen jediný (letecký) cukr, který byl ještě ke všemu vyroben v Rumunsku.
Rusko (Ruská federace): Obřím baleným kostkám s nápisem „CAXAP“ (čti „sachar“) již téměř odzvonilo, ale ještě se občas vyrábějí (tuto ukázku asi dva roky starého železničního cukru jsem uzmul ze stránek ruských sběratelů), Rusové přešli na sáčky a tyčky o hmotnosti 5, 10 i 15 gramů. Vím, že existují i pěkné vrtulky, ale osobně jsem je ještě nepotkal; tahle ukázka je opět kradená. V námětech (slušně graficky i tiskařsky provedených) převládá reklama na kávu, stravovací řetězce, catering, kavárny, restaurace a hotely, občas i reklama různých firem a samozřejmě železnice a letecké společnosti. Existují i pěkné série. Ruští sběratelé si letos založili svůj klub, ale výměna s nimi je komplikovaná, protože vesměs sbírají výhradně plné cukry.
Bělorusko: Spolu s ruštinou je v Bělorusku úředním jazykem běloruština, v níž se cukr píše ЦУКАР a čte „cukar“. Při své letošní návštěvě Minsku jsem se setkal s velice pěknými cukříky, sáčky i tyčkami, popsané však byly většinou jen rusky. Podobně jako v Rusku zde najdeme pěti a desetigramové balení (viz např. cukřík tamní železnice), tyto tyčky jsou dokonce zabaleny na balicích strojích dovezených z Vlašimi. Vzhledem k omezeným stykům jsou u nás běloruské cukry vzácné, kontakt s tamními sběrateli, o nichž víme, že existují, se dosud nepodařilo navázat.
Ukrajina: I na Ukrajině aby dneska balené kostky pohledal, tyhle jsou z počátku 90. let. Ukrajinci používají ke slazení ЦУКOР (čti „cukor“) a podobně jako Rusové si občas střihnou i pořádně velké 15g balení (železnice, samozřejmě!). S jazyky na cukrech je to na Ukrajině složitější – většinou je to oficiální ukrajinština, ale třeba na Krymu i ruština. Už se k nám dostalo i několik docela pěkných sérií. Vzhledem k tomu, že k cestě na Ukrajinu nepotřebujeme víza, nejsou už pro nás zdejší cukry až tak moc nedostupné. A sběratelé HB cukru tam jsou také!
Jugoslávie: Když ještě Jugoslávci žili ve společném státě, vyráběly se některé jejich HB cukry pro celou zem. Už tehdy vycházely pěkné série, např. k zimním olympijským hrám 1984 v Sarajevu, ale i mnohé jiné. Dokonce i kostky se tehdy v Jugoslávii balily. Staré jugoslávské cukry se najdou i v našich sbírkách, naši turisté se tam navzdory různým překážkám přece jen dostali. S určením těchto cukrů nemá našinec – Slovan – problémy, mají je však zhusta naši zahraniční kolegové, kteří vše házejí do jednoho pytle spolu s českými a slovenskými cukry.
Rozpad Jugoslávie začal v roce 1991, kdy se od federace odtrhlo Slovinsko a Chorvatsko (červen), následované Makedonií (září) a Bosnou a Hercegovinou (1992). Jako poslední opustila společný stát se Srbskem Černá Hora v roce 2006. A jak to v těchto státech vypadá s HB cukry teď?
Slovinsko (Slovenija): Slovinsky se cukr řekne SLADKOR, což je nejlepší vodítko pro určení slovinských cukrů. Těch je vcelku dost i u nás (hlavně sáčky, ale i tyčky) a jsou na solidní grafické úrovni. Rovněž balíren je poměrně hodně, ty nejznámější jsou v Lublani („Kolinska“) a v Hrpelje. Některé sáčky jsou baleny do jakési umělohmotné fólie, což nás sběratele příliš netěší, protože se potisk časem otírá.
Chorvatsko (Hrvatska): V chorvatštině je cukr ŠEĆER (čti „šečer“). Potíž je v tom, že tento název se vyskytuje i na cukrech zbývajících států bývalé Jugoslávie kromě Slovinska a nezbývá tedy, než se orientovat podle zeměpisných údajů. Chorvatsko je skutečná HB-cukrová velmoc, s trochou nadsázky lze říct, že balírny tam jsou na každém rohu a vlastní cukry má každá hospoda. Ani série nejsou vzácností. Chorvatské cukry najdeme i v Černé Hoře a v Hercegovině. Obvyklé formy balení v podobě čtverhranných sáčků, tyček a vrtulek Chorvatům nestačí a vymýšlejí si další tvary. Díky každoroční invazi českých turistů jsou chorvatské cukry v našich sbírkách běžné, ale každý přírůstek vždy potěší.
Makedonie: Oficiálním jazykem je makedonština (někteří lingvisté ji považují za dialekt bulharštiny), která používá cyrilici. Cukr se tedy píše ШЕЌEP a čte „šekjer“. Našinci do Makedonie na rozdíl od Chorvatska příliš nejezdí. Makedonské cukry jsou u nás vzácné, ale nějaká ta ukázka se najde, třeba tahle železniční.
Bosna a Hercegovina: Politická i hospodářská situace je v tomto soustátí (tvoří je Federace Bosny a Hercegoviny a Republika Srpska) složitá. V živé paměti jsou ještě kruté boje mezi muslimy (Bosňáky), Chorvaty a Srby v devadesátých letech. Příslušníci těchto národností se dodnes příliš nemilují. V Bosně se mluví bosensky, chorvatsky a srbsky, ale cukr je vždy „šečer“, ať je psán latinkou, nebo cyrilicí. Na poměry v zemi je ho docela dost, a to jak sáčků, tak tyček. Do naší návštěvy Sarajeva jsme si mysleli, že trojúhelníkovité sáčky jsou specialitou Černé Hory, ale není tomu tak. Při určování zdejších cukrů je třeba dávat dobrý pozor, protože jen podle jazyka je nelze odlišit od chorvatských a musí se vycházet z místopisných údajů. Příkladem budiž balírna MIM PAK v Neumu, jejíž dosti známou sérii má hodně z nás zařazenou v Chorvatsku.
Černá Hora (Crna Gora, Montenegro): Černá Hora žije hodně z cestovního ruchu, takže není divu, že v ní najdeme spoustu hezkých cukříků – sáčků, tyček či vrtulek. Dosti často se vyskytují sáčky ve tvaru trojúhelníku. Úřední řečí je srbština, cukry bývají popsány jak latinkou, tak cyrilicí.
Srbsko (Republika Srbija): HB cukr (sáčky, tyčky i vrtulky) se najde i v Srbsku, i když se tam od nás moc nejezdí. Známý „šečer“ se píše jak cyrilicí, tak latinkou a při určování srbských cukrů je tedy nutné vzít v úvahu i místopisné údaje.
A tím končí cukrozeměpisné povídání o Evropě. Nechybí v něm něco? Chybí, a to Vatikán! Autorovi se však dodnes nepodařilo zjistit, zda se v něm nějaké HB cukry používají – hledejte taky v papežově sídle hospodu! Pokud ano, bude to asi stejně jen italská produkce.