Cukrový zeměpis – EVROPA, 1. část

První část rozsáhlého povídání o cukrech v cizích zemích pro informaci zájemcům a začínajícím sběratelům s ukázkami, které se zjeví po kliknutí.

Každá sbírka se od prosté nakupeniny sběratelského materiálu liší tím, že je uspořádaná podle nějakého systému. Obecný recept na uspořádání při sbírání cukrů bohužel neexistuje. Někdo řadí své cukříky tématicky (zvířata, rostliny, letecké společnosti apod.), někdo podle výrobců (např. cukry Hellma podle zakázkových čísel), někdo ukládá pohromadě cukry nadnárodních seskupení (McDonalds, hotelové řetězce), většinou však je základním kriteriem původ dotyčného cukříku, tedy třídění podle zemí.

A tady nastává dilema: zařadit daný cukřík do země, odkud byl přivezen, nebo do země, kde byl vyroben? Jsou země, kde se HB cukry používají, ale skoro nebo vůbec se v nich nebalí. Je to např. Island, kde bez skrupulí sladí cukry z dovozu. Naopak existují cukry vyrobené v jedné zemi pro potřeby firmy v jiné zemi, tedy popsané v tamní řeči a tak. Nejlepší asi bude zlatá střední cesta: dá-li se z cukru poznat, že je určen pro použití v konkrétní zemi, přiřaďme jej této zemi. V opačném případě jej zařaďme pod zemi výrobce, podaří-li se ji ovšem určit. 

Nejjednodušší je, nalezneme-li na zkoumaném cukru nějaký zeměpisný údaj, např. jméno města. Určit podle něj zemi ovšem může ovšem být někdy složité, občas je třeba pracně konzultovat zahraniční atlasy nebo internet. Zkušení borci si již vypracovali určitý instinkt, který jim podle celkového vzhledu konkrétního cukru a údajů o výrobci napoví, byť někdy i chybně. Jak to tedy vypadá v jednotlivých zemích?

EVROPA

Evropští výrobci HB cukru jsou vzájemně kapitálově propojeni, a to dosti složitě. Například ke skupině (koncernu) SÜDZUCKER, která má 45 závodů, patří kromě vlastní německé společnosti Südzucker AG také belgická skupina Raffinerie Tirlemontoise, rakouská skupina Agrana (vlastní též podniky v Rumunsku a v Maďarsku, na Slovensku pak cukrovary Rimavská Sobota a Sereď a patří jí také naše Moravskoslezské cukrovary – Hrušovany a Opava), francouzská skupina Saint Louis Sucre (ta má účast mj. i na společnosti Eastern Sugar), evropská skupina Hellma, nizozemský Van Oordt a britská Surafti UK.

Německo: Nabízí se hojnost sáčků (dost často čtvercových), tyček i kostek. Číslování jinak stejných sáčků se zpravidla (bohudík) nepoužívá. Texty jsou téměř výhradně německé nebo aspoň také německé. V drtivé většině případů obsahují slovo „Feinzucker“ (jemný cukr). Nejvýznamnějším výrobcem je HELLMA (ERNST) Hemmingen, ale jsou i další, např. (Gewüzwerk) HERMANN LAUE Hamburk, J. J. DARBOVEN, Hamburk, HACK GASTRO SERVICE Kurtscheid, SCHNEIDER Verpackung a MEGGLE Reitwehring. Tyčky „Bistrotzucker München“ nalezneme zhusta i v Rakousku. Některé německé cukry jsou baleny u nás, ale poznat se to z nich nedá. Do Německa je nutno zařadit i cukry z bývalé NDR.

Rakousko: Chybí-li zeměpisný údaj, mohou být rakouské cukříky zaměněny s německými, protože většinou jsou popsány také pouze německy. V sáčcích převládají obdélníkové tvary. Na trhu dominuje HELLMA (Zucker) WIEN, korutanské cukry balí i firma HERMANN LAUE Gmünd/KTN (neplést s německou firmou stejného jména). Dále zde působí SUGAR & Co. Wien, SIEGENDORFER ZUCKERFABRIK, SUGANA a RUMA Wien. Cukry některých rakouských firem mohou být zabalené v Itálii, v Rakousku najdete i produkci firmy SNOTY a stejně nepoznatelně jako pro Německo balí se u nás cukříky i pro některé rakouské firmy.

Benelux: Díky úzké ekonomické integraci všech tří zemí je někdy určení země původu obtížné. Nizozemím i Belgií často obíhají stejné cukry, což platí i o Lucembursku, které si většinou nechává balit cukry v Belgii a také v Itálii; ty obsahují pouze francouzský text na cukru italského výrobce. Určité vodítko poskytne text – nizozemské cukry jsou popsány většinou jen holandsky (SUIKER), zatímco cukry belgické nesou text vlámský a francouzský (SUIKER – SUCRE). V Nizozemsku známe zejména firmy W. van OORDT v Rotterdamu (logo: srdíčko v ležatém kosočtverci) a SOGELER v Kerkrade. Belgické cukry balí firma v Tienenu, francouzsky Tirlemontu (SUIKER TIENEN – SUCRE TIRLEMONT), další balírny jsou v Turnhoutu. Tyčky jsou skoro vždy (k malé radosti sběratelů) číslované.

 Francie: Země s hojnou produkcí baleného cukru, která však občas z hlediska tiskařského provedení není příliš kvalitní. Nejvýznamnější jsou firmy BÉGHIN SAY, DADDY a SAINT LOUIS. Pozor na cukry z Alsaska (ERSTEIN, ALSACE SUCRE) i ty patří do Francie, stejně jako cukry z Korsiky! Také ve Francii se tyčky dost často číslují.

Monako: Maličké, leč prosperující knížectví. Cukříky pro jeho podniky jsou vesměs baleny v Francii.

Skandinávie: Na severu cukrovka moc neroste a téměř celou produkci pro skandinávské země obstarávají Dánové. Sortiment je poměrně úzký, převládají sáčky a kostky, v poslední době se objevily i tyčky. Dominuje kodaňská firma DANISCO, která vlastní více podniků, v nichž produkuje cukr pod společnou značkou DANSUKKER. Ve Švédsku balí firma SSA-SOCKER, jsou známy i cukry norské, finské a islandské, ale Dánové mají navrch.

Irská republika: Převažují sáčky, které jsou zpravidla popsány anglicky, ale někdy je na nich text i v irštině (siúcra = cukr). Údaje o výrobci dost často chybějí a hojný je i import ze Spojeného království. Chybí-li údaj o místě, je sběratel nahraný a nejpřesnější určení země původu je „britské ostrovy“. Ke známějším výrobcům (baličům) patří mj. firma GEM.

Velká Británie: Převládají sáčky (i pěkné série), ale běžné jsou i tyčky, kostky a „vrtulky“. Číslování najdete kromě tyček i na některých sáčcích. Text je zpravidla anglický, ve Walesu se dostane i velšský „siwgr gwyn/brown“ (čti „siúgr guin/broun“ – bílý/hnědý cukr). Na cukrech propagujících např. restaurační podniky většinou chybí údaj o výrobci. Mezi známé firmy patří např. WHITWORTHS, ORCHARD, TATE & LYLE, COUNTRY RANGE nebo SILVER SPOON. Pozor! Na některých cukrech se zhusta objevuje text „Demerara“. Nejde o firemní značku, natož britskou, ale o označení hrubšího hnědého třtinového cukru, který tak byl nazván podle guayanské oblasti Demerara.

Itálie: Skutečná HB-cukrová velmoc, produkující spousty cukrů (jednotlivých i v sériích) na vysoké úrovni designu i tisku. Texty jsou zpravidla italské, v oblasti Horní Adiže (Alto Adige – Südtirol) také (nebo i jen) německé (např. firmy GRAMM nebo VIROPA. Na číslování si Italové naštěstí nepotrpí. Uvádět všechny výrobce dost dobře nelze, je jich moc a italskou produkci najdeme zhusta i v jiných zemích včetně naší. I tato série, vydaná naším předním sběratelem, byla vyrobena v Itálii.

San Marino: I když je to malý státeček, i on má své cukry, i když jsou balené v Itálii.

Švýcarsko: Spousta cukrů, nádherné série, texty německé (někdy v dialektu – tzv. Schwyzerdütsch), francouzské, italské či rétorománské (rumantsch), případně několikajazyčné, některé série jsou ve dvou nebo i třech jazykových mutacích. Označení výrobce občas chybí, ale dobrým pomocníkem je populární zaklínadlo „Zucker – Sucre – Zucchero“, které najdete na téměř každém švýcarském cukru, i když někdy je pořadí řečí jiné. Doplněno bývá i anglickým „sugar“ a vzácněji té? rétorománským „Zutger“. Není též od věci poradit se s atlasem nebo internetovým vyhledávačem. Nejznámějšími výrobci jsou cukrovary Zuckermühle/Sucrerie AARBERG a RUPPERSWIL (ten v roce 2006 oslavil 100 let a vydal k tomuto výročí 108kusovou sérii), kterým úspěšně sekundují firmy ZUMAR AG Knutwil a GRAPHIA PACKUNGEN/EMBALAGES. Problémy mohou být s cukry z oblasti Suisse Romagne, které jsou zpravidla popsány jen francouzsky. Kromě již uvedených výrobců je vyrábějí místní firmy jako SOGURA (Fribourg) či MEDIASUCRE, SUCOSA a DISTRADE (Ženeva). Cukry z italsky hovořícího kantonu Ticino (Tessin) mají někdy pouze italský text a pletou se tak často s italskou produkcí. Pokud máte italsky popsaný cukr, který vyrobila firma M&D MEGARO Lugano, VALENTIN PONTRESINA nebo PERUCCHI, patří do Švýcarska!

Lichtenštejnsko: I když se jedná o maličký stát, který má se Švýcarskem celní a měnovou unii, existují cukry místní firmy, byť byly vyrobené ve Švýcarsku.

Španělsko: Španělských cukrů je opět nesmírné množství. Naštěstí se zpravidla dobře poznají, protože ve Španělsku má každý výrobce cukru a kávy přidělený číselný kód, který za písmeny R.S.I. (Reglamento Sanitario Internacional), R.G.S. apod. uvádí na svých produktech. Za tímto kódem následuje lomítko a jedno až třípísmenný kód oblasti, v níž se nalézá konkrétní závod. Jsou to např.: AND (Andorra), B (Barcelona), BI (Bilbao), C (Cádiz, Andalusie), CAT(Katalánsko), CC (Cáceres), GC (Gran Canaria, Kanárské ostrovy), GI (Girona), GR (Granada), LE (León), LO(Logrono), M (Madrid), MA (Malaga), MU (Murcia), O (Oviedo), OO (Gran Canaria), PM (Palma de Mallorca – Baleárské ostrovy), SE (Sevilla), TF (Tenerife, Kanárské ostrovy), TO (Toledo), V (Valencie), VA (Valladolid; texty též v baskičtině). Zpravidla se uvádějí i písmena PN (= peso neto – čistá váha) a údaj o hmotnosti. Španělé jsou sladivkové, takže jejich sáčky váží dosti často i 7 a více gramů. Výše popsané označení je ideální pomůckou, jsou však známy i mnohé případy, kdy na prokazatelně španělských cukrech chybí. Cukr popsaný španělsky může ovšem pocházet i z Latinské Ameriky nebo z Karibiku, což na něm bývá naštěstí dosti často, byť ne vždy uvedeno (např. Industria Argentina). Nenese-li zeměpisný údaj, nezbývá, než zkusit určit jeho původ hledáním na internetu. Naopak na cukrech z Katalánska (Catalunya) jsou někdy nápisy v katalánštině (např. „sucre blanc“ místo španělského „azúcar blanquilla“). Zajímavé jsou i cukry, k nimž je přibalena lžička.

Andorra jako stát sice nepatří do Španělska, ale cukry, které se zde najdou, byly zpravidla ve Španělsku vyrobeny.

Portugalsko: V portugalštině se cukr píše „açucar/açúcar“, čímž se portugalská produkce hravě odliší od španělské (azúcar/azucar). Nejznámějším, byť podle sdělení našich portugalských kolegů zdaleka ne největším portugalským producentem je NOVADELTA. Hodně portugalských cukrů propaguje různé značky kávy (Buondi, Tofa, Camelo, Torrié, Nicola, Sical a mnohé jiné), slon je symbolem spojených rafinerií RAR. Portugalské série jsou vesměs velmi pěkné a díky čilým portugalským sběratelům jsou ozdobou i našich sbírek. Netřeba připomínat, že k Portugalsku patří i ostrov Madeira. Portugalsky popisují své cukry i Brazilci, naštěstí na nich zpravidla uvádějí „Industria Brasileira“, což k identifikaci země bohatě stačí.

Malta: Cukr se balí i na Maltě (např. firma Law. Quintano). Zpravidla je popsán anglicky, ale někdy i maltštinou, která je spolu s angličtinou zdejší úřední řečí. Cukrů sice moc není, ale pěkné kousky mají některé kavárny a hlavně hotely. Hodně zde najdete italskou produkci, protože Sicílie je od Malty vzdálená jen asi 90 km, ale také produkci britskou.

Řecko a Kypr: Jediné cukry popsané alfabetou, kterou si (snad) ještě pamatujeme z hodin matematiky a fyziky. Řecká produkce je co do úrovně grafiky dost nevyrovnaná. Vedle nevalných, ba dokonce ohavných obalů, které snad byly natištěny doma gumovým razítkem, existují i pěkné sáčky a v poslední době i tyčky. Sérií je poměrně málo. Chybí-li zeměpisný údaj, odlišují se řecké a kyperské cukry dost těžko, zvláště cukry lodních společností. Na Kypru balí zejména firmy Charalambous a Peoples Coffee Grinding, a to sáčky i tyčky.

Turecko: Turecko sice náměty nehýří, ale i tamní cukry (sáčky, tyčky i kostky) jsou zajímavé. Balí je např. firma DIAPAK. Cukr se turecky píše „şeker“ a díky tomu jsou turecké cukry navzdory pro nás jinak naprosto nesrozumitelné turečtině nezaměnitelné. Turisté nám samozřejmě vozí hlavně cukry z hotelů, ale existují i cukry jiných firem (tenhlepatří jedné autobusové společnosti).

Albánie: Cukr se albánsky píše „sheqer“. U nás nejsou albánské cukry příliš rozšířené, ale sem tam se nějaký objeví. Některé jsou baleny firmou KRACO SHEQER, ale existují i cukry balené v Itálii pro značku kávy Don; poznají se podle telefonu – mezinárodní kód Albánie je 00355.

Rumunsko: Rumunštinu naštěstí většina z nás alespoň opticky pozná, cukr se rumunsky píše „zahar“. Rumunské cukry z dob diktátora Ceausesca jsou dost vzácné, byť provedením nic moc. Balíren je v současném Rumunsku poměrně dost a nezdá se, že by nějaká dominovala. Propaguje se hlavně cukr, někdy i samotné podniky. Balírna v Kluži vyrobila i tuto sérii se zvěrokruhem.

Bulharsko: V Bulharsku má HB cukr tradici, třeba tomuhle je již 25 let. Současné bulharské cukříky, které bohužel nejsou svým provedením (papír a tisk) nijak oslnivé, se poznají snadno podle slova „захар“ (čti „zachar“). Převládá produkce balírny MULTIPAK. Díky znovuobjevení bulharských pláží českými turisty už nejsou u nás až tak vzácné. Byť pocházejí z téměř orientální a tedy „sladivé“ země, jsou zpravidla velmi malé (balení i po dvou gramech). Bulharské „pidi tyčky“ jsou nezaměnitelné.

Maďarsko: Třebaže většina z nás asi maďarsky nemluví, maďarštinu pozná, i když „cukor“ znamená cukr v maďarštině i ve slovenštině. V dávných dobách si Maďaři vystačili s jedinou sérií, která existuje v asi pěti variantách. Dneska už je tomu jinak. Existují také „společné“ cukry, popsané česky i maďarsky, např. kávy Douwe Egberts.

Polsko: Identifikace je snadná, protože polštině rozumí snad každý, cukr je „cukier“ (zde na hodně starém cukříku). V Polsku je cukrů dost, ale málo se tam zřejmě od nás jezdí. Existují i série, tahle ukázka je poměrně horká novinka. Nejhezčí je asi tahle série, o níž nikdo přesně neví, kolik má kusů (kolem 48 různých námětů v asi třech variantách). Potíže se zařazením mohou dělat cukry popsané kromě polštiny i česky, slovensky a maďarsky. Pokud tyto „společné“ cukry vyrobila firma Hellma Polska, měly by asi být zařazeny do Polska.

A to je konec první části. O zbývajících evropských státech si povíme příště.

Ukázky pocházejí ze sbírky manželů Kolínových.